close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Strassbourg, nebo Esch sur Alzette? - review by fan

9. března 2008 v 0:30 | Makýsek |  Strassbourg - 6.3.2008
Pro band-tokio-hotel-blog.cz přeložila Maky, kopírovat pouze se zdrojem
_________________________________________________________
Od Coolbreezegirl (TokioHotelAmerica.net/forum)
Právě jsem se vrátila ze Švédska, po shlédnutí koncertů v Zenith Europe ve Strassbourgu a Rockhal v Esch sur Alzette. Jeden z nejlepších výletů vůbec. ( Alcase je překrásné místo ve Francii) A určitě to byly také dva nejlepší koncerty, na kterých jsem kdy byla. Tady je mé review ale pravděpodobně bude velmi dlouhé, protože mám toho tolik, co bych chtěla říct o těchto bezchybných koncertech. Opravdu je nemůžu psát zvlášť, takže budu psát o obou koncertech v jednom review.
Nebyla jsem si jistá, co mohu očekávat od "1000 Hotels Tour". Myslela jsem si, že budou hrát stejné songy akorát přidají jeden (Geh, od doby, co jsem viděla, že 1000 Meere už bylo v Essenu) a co víc mohou udělat? Nové pódium a změnu pořadí songů. Ale bude tohle opravňovat nový název tour? Nebude to prostě jenom prodloužení "483 Tour"?. Odpovím ano na první otázku, ale ne na ty ostatní.S "1000 Hotels European Tour" TH přetvořili sami sebe v nejvíce pozitivním způsobu a totálně překonali vše co už podle mě zvládli. Předtím jsem je viděla třikrát: V Amsterdamu, Essenu a Londýně a líbily se mi všechny tyhle koncerty s tím, že byl ten v Amsterdamu můj nejoblíbenější. Byly jedny z nejlepších koncertů, které jsem viděla a to chodím a byla jsem na hodně koncertech od 80. let.
Takže bylo tohle dárkem na téhle tour? Ano, určitě
Ale bylo také něco více na obou koncertech, což ještě více přidalo do faktu, že to byly ty nejlepší koncerty vůbec. V něčem něco ne příliš reálného a těžce popsatelného, ale stejně to zkusím. Nevím, co se stalo Billovi od minulého roku, ale teď ne na pódiu nadpozemský. Je rockovým bohem. Jeho prezentace, která byla impozantní už předtím, je teď také velmi silná. Vybízím někoho, aby našel jiného muzikanta, který může Billa shodit z vrcholu manérů na pódiu a jeho zjevu bez toho, aby vypadal jako blázen. Směr, jakým si hraje s publikem je zajímavým svědectvím, že mu zobají z ruky. Má je totálně pod kontrolou. A také si přirozeně pohrává s emocemi těch dívek. Je drzý, je sexy, ví, že je fantastický, o tom není pochyb. Ale zároveň se zdá být skromný, upřímný a totálně nevinný jako dítě. Jak zvládá stáhnout tuto kombinaci je mimo mé chápání. Přemýšlela jsem o tom během obou koncertů i po nich. Je chodícím protikladem. Fascinující. Je větší, než jakýkoli jiný frontman dominující na koncertech, bez popírání faktu, že je to skupina, kterou sledujeme, ne sólo umělec s doprovodnou kapelou. Chemie mezi kluky je význačná a divoká. Ale Georg a Gustav se svou sníženou osobností berou krok zpět a nechávají Billa vlastnit pódium, stejně jako to dělají v ostatních hlediscích své kariéry. Tom je naopak více dominantní, než dvě "Géčka" a pohrává si s publikem více, než Georg. Gustav opravdu nemůže být za svými bubny moc vidět, jako jako každý jiný bubeník. Ale bubnuje na ty bubny celým svým srdcem a silou, jako kdyby k tomu byl zrozen. Dává do toho všechno.
Georg a Gustav zpívali většinu podpůrných hlasů, nejvíce poznatelných při An deiner Seite. Tom jen sem tam prispěl svým hlasem při Wo sind Eure Hände spolu s Gustavem, Georgem a Billem. Bill neměl ten čtvercový mikrofón pro WSOH jako při 483 Tour. A mikrofóny ostatních musely být zeslabené, protože šlo slyšet pouze Billa.
Každý song byl hrán tak dobře, že zněli lépe live, než na CD. Skupina byla absolutně úžasná po technické stránce a Billův hlas byl čistě dokonalý a perfektní na obou koncertech. Někdy líně zpíval na některých koncertech aby nechal fanoušky zpívat těžší vyšší noty, ale tady se k tomu nerozhodl. Vzájemně spolupracoval s fanoušky a nechal je zpívat některé části, ale každou vysokou notu vyzpíval perfektně sám. Jen při 1000 Meere šel s hlasem dolů u jednoho řádku místo toho, aby zpíval vysoko.
Zvuk byl lepší v Esch sur Alzette, než ve Strassbourgu, ale Zenith ve Strassbourgu byl hežčí a publikum bylo milejší. Rockhall byla jedna velká rovná plocha bez vyzdvižených míst, takže bylo mnoho tisíců fanoušků, kteří neviděli příliš dobře. Jsem docela vysoká, asi 174-176 cm, takže jsem viděla dobře, ale na koncertě bylo hodně malých dětí, hodně tatínků, kteří byli asi o 50 cm větší, než malé dívky vzadu. Viděla jsem mnoho dívek, které plakaly, protože jejich výhled byl blokován. Vedle mě byl tatínek, který se snažil obě své dcery vytáhnout nahoru, takže nakonec něco viděly. Byl vyčerpaný ze střídání obou jeho dcer, nebo snahy vytáhnout je nahoru ve stejnou dobu, takže někdo vedle mě vzal jednu z dcer na ramena a měl ji tak po zbytek koncertu. Nakonec byla jedna 10 letá dívenka v sedmém nebi.
Zvláštní je, že bylo dětí v Esch sur Alzette více, než ve Strassbourgu. Byla to dvě kompletně odličná publika a bylo zajímavé to sledovat. Ve Strassbourgu byli lidé od velmi mladého k velmi starému věku. Nejlepší věc byla ta, že tam bylo hodně klůků a ti se ukazovali ve skupinkách bez nějakých přítelkyň. A jim bylo 18-35. Někteří z nich také měli TH trička. Bylo cool to vidět. V první dvoutisícovce byly většinou dívky od 14-19, ale pak se věk hodně měnil. Mluvila jsem k páru, z něhož oboum bylo kolem 70. Prostě měli rádi TH a ti jsou pro ně "čerstvou skupinou".
Bylo zničující čekat ve frontě ve Strassbourgu a měli jsme zábavu mluvením s lidmi. Počasí bylo krásné, slunečné, ani jeden mráček. Trochu jsem prochladla, když začalo slunce zapadat, ale bylo to nic v porovnání s mrazivým počasím v Lucembursku. Ztěží jsem cítila prsty u nohou, když jsme koncečně vcházeli do haly. Moje nohy se třepaly a byly zmrzlé z tak dlouhého stání v chladu.Ale je zvláštní, že nikdo z čekajících se o to opravdu nezajímal. Tři hodiny utekly tak rychle.
Během intra Schwarz, které bylo opravdu dlouhé, a kdy Georg a Tom hráli chvíli sólo, byla Georgova baskytara zahalená do modrého LED světla. Opravdu cool efekty a daly Georgovi zasloužený čas v záři reflektorů. Gustav měl svůj moment těsně před koncem Schrei, kdy měl malé bubnové sólo. Bylo to během dvou sól, kdy Bill stačil rychle změnit oblečení a pak ve tmě bez nějakého povšimnutí vylezl nahoru na plošinu, která byla snížena dolů od stropu možná metr a půl nad Gustavovými bubny. Oslnivě vynikl.
Jak většina z vás ví, setlist byl na obou koncertech v Němčině a Bill v Němčině také mluvil. Nezaměstnávala jsem se jeho mluvením, protože neumím německy a vypadalo to, že jsem nebyla v Strassbourgu jediná, kde většina davu také pravděpodobně nerozuměla. Bill mluvil mezi songy méně, než v Essenu a opravdu neměl dlouhé monology.
Pódium bylo sestavené ze 4 stálých schodišť a jednoho pohyblivého. Dvoje se přizpůsobovaly Gustavovi. Gustavova pozice byla uprostřed pódia u této konstruce, mnohem více, než při 483 Tour. Dva velké videomonitory na každé straně měly před sebou plošiny se schody, které k nim vedly a to dovolilo klukům dělat velké efekty, vystupujícím před monitory. Nejlépe to bylo použito ve Strassbourgu během Wir sterben niemals aus, kdy Bill vylezl na plošinu u levého monitoru a bylo filmováno celé jeho tělo ve stejnou chvíli. Takže jsme viděli Billa na plošině a velkého Billa na monitoru za ním. Opravdu pěkný efekt. V Esch sur Alzette to bohužel takto použito nebylo.
Hliníková zástěna v LED světlech, jak jste viděli na mnoha obrázcích, bylya použita jako ilustrace k textům. Pro Spring nicht byly zástěny posunuty dolů jako zeď a dávaly pocit, jako že Bill stojí na střeše připraven skočit.Měli také plošinu nahoře u stropu a páté schody se mohly hýbat, takže Bill mohl na tuto plošinu vylézt. Používali plošiny asi u 3 songů. Za Gustavem byla také vyvýšená rovina, dvě hlavní schodiště vedli k této vyvíšenině a Bill ji použil pro intro songu Ich brech aus, zůstal tam během celé písně. Také to použil pro začátek Schrei a dalších songů. Díky bohu, když byl na této vyvíšenine, tak jej viděli snad všichni v Esch sur Alzette.
Zástěna z LED světel byla jako efekt nejlépe použita během Leb die Sekunde, kdy se světla zformovala do velkého červeného odpočítávání a během Totgeliebt to vypadalo že jsou seřízena, aby připomínala oheň. Přesně pod zástěnami mezi velkými monitory byly 4 přídavné monitory, které někdy ukazovaly různé scény. Během Reden byly ukazovány interiéry hotelových pokojů, Tom vcházející dovnitř, prázdné postele atd. Opravdu pěkná ilustrace k významu songu.
A co mohu říct k pódiu, a světelné show, vše bylo designované ke zvýraznění songů. U Totgeliebt monitory ukazovaly ilustraci lidského srdce v ohni, eventuelně zničené a formované do symbolu ukazujícího, jak může láska nechat člověka psychycky mrtvého. Pro schrei byla světla ztmavena a pódium bylo šedé, dávající pocit, že jsme sledovali hardrockový song v nějakém opotřebovaném klubu.
Mnoho songů znělo silněji a bylo trochu předělaných, jako Schwarz a Schrei. 1000Meere bylo bez klavíru. Bylo hezké vidět jak více a více předělávají songy a začínají hrát se svými nástroji songy s více hravými manýry a že se nezatěžovali hraním pouze CD verzí songů. Nechávají ztrát a hrají více. Některé songy byly uprostřed rozšířené jako u An deiner Seite. Nejvíce odlišné bylo ale Geh. Geh je jedním z mých oblíbených songů a depresivní píseň, aspon pro mě a vždy mě dostává do stavu melancholie. Miluju, jak s stává z akustické polohy více intenzivní. Live verze byla předělána z akustické verze do středně rychlého songů s bubny a elektrickou kytarou dělající song více veselý. Beznadějný a melancholický pocit kompletně zmizel. Byly na zástěnách žluté šipky, jdoucí ve směru když Bill říkal Geh. 1000 Meere a Geh měly pravděpodobně největší ovace publika a největší ohlasy obou koncertů.
Můj nejlepší kamarád měl raději Esch sur Alzette a řekl mi toto ráno že každý pravý fanoušek TH měl být na tom koncertě, protože perfektnější, než na něm to už být nemůže. Já? Nemůžu vybrat jeden oblíbený. Když se ale podívám na koncerty zpět, druhý byla větší zábava sledovat. To se mi ještě nikdy před tím nestalo. Nevím čím to je, že musíte tuhle skupinu vidět znovu a znovu. Už jsem připravená jet domů.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ančulinka Ančulinka | Web | 9. března 2008 v 0:38 | Reagovat

vchces si u mě adoptovat pixelku? Tak honem .. máš jednu z posledních možnosti .. Jelikož už je jich tam málo ... Ale pořád sou všechny pěnkné... Tak neváhej a adoptuj x)

2 vanity vanity | 9. března 2008 v 0:44 | Reagovat

Skvěle napsané. To už je nějaká starší fanynka.

3 Hannu Hannu | Web | 9. března 2008 v 14:40 | Reagovat

to je super, děkuju že jsi to sem dala, akorát že teď jim eště víc závidim, co nadělam... akorát tamten frajer mě teda naštval svym názorem že každej pravej fanoušek tam měl bejt, spousta skvělejch fanoušků nemá šanci se na jejich konziky dostat... nesnášim francii

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama