Zeit.de - kopírovat POUZE se zdrojem, pro band-tokio-hotel přeložila Maky
Bill a Tom Kaulitzovi z Tokio Hotel sní od jejich školy o úniku a svobodě. Magdeburská dvojčata proti zbytku světa.
Bill a Tom Kaulitzovi jsou jednovaječná dvojčata a dělají téměř od svého narození muziku. V 2005 nastal jejich prudký vzestup. Skupina Tokio Hotel je úspěšný Německý Newcomer posledních let.
Tom: Do věku 6 let jsme nosili oba stejné věci. Měli jsme krátké vlasy a nosili šle.
Bill: Když se kouknu na naše obrázky z dětství, nedokážu říct, kdo je kdo. Vě školce jsme také měli svetr, kdy na jednom bylo "Bill" a na druhém "Tom", takže všichni věděli, kdo je kdo. Při školním zápisu jsme vypadali stejně.
Tom: Ale naše školní tašky měly odlišné barvy. Myslím, že v tu dobu jsi měl hodně červených věcí a já víc modrých a červených. Pak jsme měli naše první chození za ruku , takže vztah, který máte, když je vám šest. Ale nepotkaly jsme žádné holky, které by byly do obou dvou zamilované. Holky mezi námi dvěma vždycky cítily odlišnosti.
Bill: Ale jednou jsme měli stejnou holku.
Tom: Ale jeden po druhým.
Bill: Jednu noc jsme určitě měli stejný sen. To se nám někdy stává.
Tom: Yeah, byla to noční můra. Tehdy jsme měli ještě takový car-box.
Bill: ... Tam jsme nechávali naše autíčka a další hračky.
Tom: V noci to dělalo hlasitý zvuk, kvůli kterému jsme byli vystrašení.
Bill: Vždycky jsme mysleli, že je v tom někdo schovaný.
Bill: Nejdelší dobu, co jsme neviděli jeden druhého byl...
Tom: To bylo maximálně dva týdny. Bill byl v nemocnici kvůli mandlím. Nemůžeme to zvládnout, když nejsme spolu, absolutně ne. Oba společně jsme jako jeden člověk. Je to tak, že v hodně bodech - Jací jsme, jak artikulujeme, jak vypadáme - Jsme velmi odlišní. Ale navzájem se doplňujeme. Vím, jak se Bill cítí a Bill ví, jak se cítím já. Měli jsme často odlišné názory ve věcech - ale tyhle odlišnosti si vyjasníme sami mezi sebou.
Bill: A nikdo nemůže lézt do našich neshod. Všechny věci, které mezi námi běží, si vyřešíme sami a spolu. -- to je vždycky - my oba proti celému zbytku světa.
Tom: Vě druhé třídě všechno s muzikou začalo. Bill začal zpívat - hodně často Nenu. Náš nevlastní otec nám dal svoje nástroje, pak jsem začal hrát na kytaru. Od tohohle okamžiku jsme chtěli být rockovými hvězdami.
Bill: Lidé se na nás dívali divně, ale vždycky jsme si všechno rozhodovali sami. Měli jsme velmi volnou výchovu, a postavili se na vlastní novy velmi brzy. To bylo taky tak, protože jsme měli jeden druhého.
Tom: Dlouhou dobu jsme žili v Magdeburku, a pak jsme se přestěhovali do malé vesnice.Už Magdeburk byl pro nás moc malý, ale tahle vesnice...
Bill: Bylo to pro nás asi jako "mimozemský čas". Všichni lidé se na nás dívali podivně a škola byla horor. To byl nejhorší čas v našem životě. Bylo to tak: Jakmile škola skončila, jenom pryč z ní.Ale nejhorší zlom v našem "dvojčatím vztahu" byl pro oba, když nás v sedmičce rozdělili do jiných tříd. Učitel řekl: Nemůžeme učit oba v jedné třídě.
Tom: O víkendech jsme hráli v malých klubech. někdy jen tak zadarmo, nebo za 100 €.
Bill: Vždycky jsme říkali: Někdo by nás měl vidět. Jen jednou by měl přijít producent a podívat se, jak hrajeme.
Tom: Jenom věc, kterou můžete dělat, je hrát live a musítě mít štěstí. měli jsme štěstí... každý víkend jsme jezdili do studia a věřili v náš sen.
Bill: Vždycky jsme si mysleli: Prosím, pomozte nám odsud, skončete to a nechte přijít producenta.
Tom: A najednou naše video bylo hráno každou hodinu na VIVA. Jenom jsme seděli doma, zírali na televizi, a říkali : Podívej, hrají to znovu!
Bill: A na začátku jsme si to vždycky nahrávali.
Tom: Že naše texty s únikem a svobodou se zalíbily...myslím, že to přichází ze školních let, protože jsme vždycky měli sen dostat se odtamtud. Mysleli jsme, že jsme s našimi sny sami...
prodávám náký věci s TH, kdo má zájem at se mi koukne na blog je to v rubrice Prodám!!!! sorry za reklamu