pro www.band-tokio-hotel.blog.cz přeložila marik - kopírovat se zdrojem!
Tohle není obyčejné review. Bylo to psáno s hodně TLC. Užila jsem si svůj rozhovor tak moc, že se o něj musím s vámi podělit. Užívala jsem si praní téhle recenze tak moc, že myslím, že na mě bude moje učitelka Angličtiny pyšná. Čtěte dál, jestli hledáte humor, u kterého vám budou téct slzy po tvářích smíchy. Tato recenze je 100% pravdivá! Užijte si to!
Čekám před pokojem 3077, dvě ženy vychází ven a jedna mi říká, že skupina si chce 5 minut odpočinout. Jak zavírá dveře, vidím Toma Kaulitze, jak jde do další místnosti. Ve skutečnosti je hodně vysoký! Otočím se, když se dveře zavřou moje ústa jsou vlhká a vypukne vlna dívčího hihňání. Zneklidněná novinářka pohledem probodává dveře a sděluje mě : "Je to trochu zastrašující. Tam uvnitř je tolik lidí."
Bez mnoha vysvětlování, pokračuje dolů po chodbě.n nechala mě rozjímající o děsivých myšlenkách. " Co když jsou snobští a težko mluví?" pochybovala jsem.
Mumlání německy a nevázaný smích se ozývá ze stěn jak lidé uvnitř pokřikují a volají každého. Jsem pozvána dovnitř stejnou ženou, co mě nechala samotnou a zírá , přímo dychtivě vyhledává Tokio Hotel. Nadšeně pak vcházím do pokoje a důmyslně si myslím : " Myslíte, že obtěžuju?" . Jsem ohromená, jak je ta místnost malá. Ale dospěju k tomu, že je to asi tím, že je tam asi 12 lidí.
Potácím se přímo k Tokio Hotel. Pronášející své jméno a odkud jsem, sotva šeptám. Bill Kaulitz okamžite, jako kdyby si všimnul knedlíku v mým krku, mi potřásá rukou. Ostatní zůstávají v křeslech.U stolu , u Georga je tácek 8 láhví od coly. To byli zavření v tomhle pokoji celý den?
Sedám si vedle ženy z nahrávacího studia a přede mnou leží diktafon a stojí kamera. " Ok, objektiv je nasazen" říká hlas za mnou. Uklidnuje mě to , z hluboka se nadechu a začínám.
"Rozumí německy a HTML?" Ostýchavě se usměji a těším se, až povím mému německéhu učiteli dobré novinky!
Sednu si a zeptám se na citlivé ale nezbytné téma. " Jste singl?" zeptám se nesměle. Bill spustí, jak je to smutné, že nemají čas na přítelkyně, ale jeden den by rádi našli pravou lásku. Jeho komentář na konci mě donutí se zasmát.Tom hodlá najít odlišnou přítelkini ze zemí, kde už byl! Když moje chichotání přestává, kouknu na toma pro souhlas - podívá se rozpačitě zpátky a zatřese svou hlasou s klučičím úšklebkem.
Kouknu dolů na moje hodinky, vidím že hodně mého času už uplynulo. Hbitě zahlásím, že se hodlám přesunout k rychlým otázkám od fanoušků. Žena vedle mě vypadá zdevastovaně - Copak jsem narušila její večerní program?! Jedna otázka očividně vyčnívá z řady a tak se zeptám Tokio Hotel:
"Jste náboženští?" Předpokládám, že jste nevěděli, že Gustav je pokřtěný protestant?
Rozbřeskne se mi, že nemůžu strávit můj večer (nebo život, bohužel) s klukama. Odložím mou session k uklidnění ženy vedle mě a nesměle se zeptám o fotku s nimi. Moje sestra vyskočí taky - neschopná propásnout šanci pro pět minut slávy; S Billovou rukou opírající se o její rameno a spokojeným úsměvem vedle jejího obličeje. Co znamená v němčině "sýr"? Všichni hlasitě zvoláme "Kässe!" na fotoaparát a smějeme se jako nejlepší přátelé.
Naskytne se mi -jedno-životní možnost. Kdo se zajímá o večerní program té ženy? Vyskočím z naší foto-pózy a jdu pro nějaké fotky a pero.
"Podepíšeš to pro mě?" zčervenám - kolik lidí co s nimi dělalo rozhovor se zeptalo na jejich autogram? Bill se mě zeptá na moje jméno - je jediný, kdo to udělá - a snaží se podepsat s mým nespolehlivým perem. Bodyguard se hbitě objeví s novým fixem a zeptá se jestli by nechtěl použít tohle. " Trochu se to maže na laminátu" připomenu mu. Zkaměněle zírá zpět a odpoví: " To se nikdy nesmaže." Dívám se jinam, nevím co odpovědět. "Uh, okay." klopítnu. Bill dokončí svůj podpis a podává fotku Tomovi. Loudá se na sedačku a klekne si; jako připraven ke skoku. Kuriózně na něj zírám, pochopitelně říkám jeho valstní slova. "Spring nicht" ne "Leb' die Sekunde" Usměje se a opře o parapet. Rozhrne záclony a se zájmem hledí na ulici.
"Bille, máš rád Londýn?" když mi Georg dává fotku kterou jako poslední podepsal. "Jo" přikývne a usměje se. Překladatel přeruší tuhle smysluplnou konverzaci a říká mě jak by TH rádi udělali nějaké vyhlídkové prohlídky tady.
Jsem vyváděná z místnosti nadutým bodyguardem a žena z nahrávací společnosti mi povídá, jak působivé bylo moje interview. OOh. Rychle vyskočím - poprvé v životě - nikdy jsem nebyla živá ve sportech - zpět do pokoje.
Míjím Gustava - dávám mu pusu na jeho tvář - dívá se vystrašeně ale zvláštně spokojeně. Jeho reakci ukazuje zpět na ostatní členy kapely. Obejmu Billa kolem jeho pasu a řeknu zbohem. Tom nastavuje tvář , políbím i Georga a s upřeným pohledem na jeho boty odcházím.
"Čáááu" zvolám vesele a přeju si abych nemusela opustit pokoj 3077. Dveře se zavřou. Jaká skvělá půl hodinka. Namáhavě jdu k odvozu a jdu zase domů...