close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Překlad z pořadu J.B Kernera 1 část

5. března 2007 v 19:43 | marik |  Videa,rozhovory
ZDROJ - omlouvámm se za zkopčení
Kerner: Dobrý večer. Dne v našem studiu jsou tito 2 hoši z Magdeburgu, dvojčata Bill aTom Kaulitz. Chci přejit od lidských dvojčat ke dvojčatům zvířecím..... ( ukazujou ty lvíčata, a veterináře který je do Německa přivez, říkaj jak se ta lvíčata jmenuji... )
Kerner: Vítejte lvíčata! Vítejte profesore Belli! ( ukazuji studio kde je ten koš se lvíčaty, sedí tam Bill s Tomem, a ten veterinář, pak Kerner kecá s veterinářem o těch lvíčatech, pak dá Kerner Billovi lvíče co měl na stole, a veterinář zase Tomovi to svoje)
Tom: Doufám, že to neni nejagresivnější z nich?
V: Ne, neni
Tom: Jsou takový měkoučcí, a roztomilý, ale až vyrostou a budou z nich puberťáci tak to s nima asi bude těžký?
Pak tam Kerner s veterinářem kecá o těch lvíčatech, jako kde je jejich matka, jak je choval atd....
Tom: (najednou) A oni byli už dneska na záchodě? (při tom lvíče u něho na klíně - všichni se směji)
Bill se rozhodl prokomentovat Tomovu otázku: Jednou sem se fotil s malou opičkou a najednou sem cítil, jak mi po rameni něco teče....
V: Oni to můžou udělat, když se vylekaji.... (pak tam zase kecaj o těch lvíčatech)
Kerner: Je to příjemne, hrát si s nima?
Bill: Jo, jsou moc, moc, měkoučcí když je hladíš...
K: Je vám to příjemné?
Tom: Jo! Pokousali mi boty!
K: Sice sem chtěl, aby tu byla 4 z parku, a 4 z TH, ale Gustav a Georg očividně nemohly příjít. Proč?
Bill: Mají zkoušku. My už jsme hotový takže jsme tady. Ale hned po natáčení hned jedem zpátky.
K: Takže bicí a basa zkoušejí odděleně?
Tom: Jo, potřebuji oddělenou přípravu....
K: Takže jejich pracovní doba se natáhla, zatím co vy tady dostáváte požitek ze zvířátek?
Tom: No, tak nějak, ale oni tam nejspíš dělaj ještě víc pauz než my tady....
K: Buď opatrný, možná vás teď slyší co říkáte! Můžete tedy říct že jste šéfové skupiny?
B+T: Jo, dá se to tak říct...
Tom: Vlastně šéf sem jenom já! (směje se)
Bill: V tomhle máme demokracii. Říct že jsme představitelé skupiny? Né!
K: Ale vždy zpěvák je vždycky boss?
Bill: Taky si myslím!(směje se)
K: ( směje se)
Tom: Možná, ale jen ne moje dvojče! (směje se)
Bill: Hele!
K: Ano, Ale zpěvák , to je přece vždycky frontman?!
Bill: Ano, to proto, že je vždycky vidět první, ale uvnitř skupiny je....
K: Takže je to jako v kapele "Toten Hosen" tzn. zpěvák je jen jeden ze čtyř?
B+T: Přesně!
K: Vaše album "483" už vyšlo, šplhá se nahoru po žebříčkách, a my vám upřímně blahopřejeme. Ale ještě něco. Jako skupina jste dobyli Francii, což je zázrak, protože francouzi obvykle špatně reagují na cizí jazyk.
Bill: U nás je to tak, že nejdřív děláme feetback, tzn. že se koukáme na stránky fanoušku a když vidíme že v tom státě máme nějakou podporu, tak tam jedeme a uděláme tam malej koncert v klubu. Ve francii jsme objevili fanoušky, kteří poslouchají naší hudbu a myslí si že je skvělá. Když jsme tam udělali jeden koncert tak se ozvali nějaký labely a řekli, něco jako že máji zájem vydat naše CD u nich. No a pak už to šlo samo.....
K: Byli jste ve Francii už dřív?
Tom: Jo, jednou v Disneylandu.
Bill: Ano.
K: Super! (směje se) Takže pořádně jste se s Francii seznámili teprve teď?
B: Ano.
K: A když mluvíte s fanynkami, mluvíte jejich rodnou řečí? A umíte vůbec francouzsky? Nebo jste se ji učili?
B: Ano.
T: Jo, tři roky.
B: Ale ve většině případu jsem nebyl na hodinách. A naučil jsme se málo, a vůbec na cizí jazyky moc talent nemam, Ale nejlepší je....
T: ...nejlepší je že se oni učí německy
B: Ano, oni se učí německy, můžou zazpívat všechny naše písničky od začátky do konce. Samozřejmě, že když jsme se připravovali na náš první koncert, tak jsme si mysleli, co jim budeme říkat atd.
K: mohli jste jim říct " bonjure ".
B: to je právě to co umim, a ještě jsem se naučil toto: (pokouší se něco říct francouzsky, asi já nemluvím dobře francouzsky nebo tak nějak)
K: Rozumim, takže francouzštinu moc neovládáte. Ale kdy tam pojedete zase, určitě se zase něco naučíte?
B: Ano, určitě ano.
T: A já nic neumim!
B: A vůbec, my máme s sebou vždycky překladatele, a oni uměj, naše písničky nazpaměť a my jejich němčině rozumíme.
K: (snaží se s francouzským přízvukem říct "Durch den monsun")
B: Ano, jejich přízvuk je velmi roztomilý! Myslím si, že je to velmi sexy, protože.....protože holky už takový přízvuk maji.To je tak....
Pak Tom říká něco o tom, že ve Francii ve škole při výběru druhého jazyka vybírají více němčinu....
K: Kvůli Tokio Hotel?
T: No jasně!
K: Takže jste vlastně Ghoete-institut 2007?
T: Přesně! Někteří rodiče jsou nespokojení, píšou nám to v dopisech.
K: Jsou mezí fanoušky nějaké rozdíly?
B: Myslím si, že fan mají společné už to, že mají stejný hudební vkus, ale je tam ještě něco jiného...Je to takový neobvyklý... Já jsme myslel- přijedu do Francie, udělám shoping, kouknu se na Paříž... A co tam bylo super, tak to byli paparazzi ( poprvé Bill řekl něco dobrého o paparazzi) vyjdu z hotelu a tam je asi 200-300 paparazzi'
K: Zbláznil ses? 200-300 paparazzi? ¨
B: Ano! Cela ulice jimi byla zaplněná! Jezdili tam na svých skútrech, a vůbec celý to bylo takový neobvyklý....
T: A ještě vtipný bylo, když jsme potkali Robiie Williamse.
B: Ano, jednou jsme nějak na něco dlouho čekaly, a pak vyjdem na ulici a tam je Robiie Williams.
K: Tehdy jste se mohli dostat ven?
B: Ano, byla tam ulice, kde lidi měly obrovské hrozny s vínem. V Německu musím nosit kšiltovku, brýle atd., ale ve Francii, tam je to úplně jinak....Ale to bylo tenkrát při naší 1. návštěvě...
Pak tam Kerner kecá něco o tom, že kluci osadili 8. místo ve francouzské hitparádě a o úspěších kluku ve Francii atd.
K:Když už francouzština vás nebavila, co tedy bylo ve škole vaším oblíbeným předmětem?
T: Bavila mě třeba etik, kde si můžeš s tím učitelem pokecat, nebo třeba výtvarka je hustá, tam se dá hustě kreslit... (tohle fakt řekl!)
K: Bille, tvým oblíbeným předmětem byla určitě hudebka?
B: Ne, hudebku sem rád neměl, protože učitel musel splnit nějaký plán, a tak jsme zpívali nějaký lidovky a učili biografie nazpaměť. Já jsme chtěl být individuální, psát vlastní songy, ale to ve škole nemůžete, učitel si toho mezi všema těma lidma nevšimne. Pravda je, že mezi náma bylo spousta lidí, kteří dělali zajímavé věci, ale v tom davu si toho učitel prostě nevšimne.
K: Ale nějaké hodiny u vás přece jenom byli, to už je pokrok. Ale se sportem, jak tu jednou seděl Franz Bakenbauer, který řekl:" To je katastrofa!"
B: Jo! Aspoň u mě jo! (směje se)
K: A co ty Tome? Jak to bylo s hodiny hudby u tebe?
T: My s Billem, jsme se učili v jiných třídách, ale učitelé jsme měli stejný. Byla to nuda! Jenom jednou byla na hodině HV zábava, a to když jsme museli napsat vlastní písničku na téma násilí, rasismus, myslím. To bylo inviduální! Někdo to udělal jako rap. Byla to zábava. Ale jinak jsme zpívali lidovky a učili se biografie různých lidí.
K: Teď byste měli něco zazpívat.
B+T: (oba najednou) Ne! V žádném případě! My už si stejně noc nepamatujem.
K: Škoda! Ale exbundesprezident to tady zazpíval!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Byl/a jsem tu

klik :)

Komentáře

1 Michelle Michelle | Web | 5. března 2007 v 20:07 | Reagovat

máš hezkej blogiiiiis. podívej se prosim na ten můůůůj a hlasuj tam do anket a atakkkk   plosíííím.dík

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama